Zamilovaní Úvod

 

Právě ležím u sebe v pokoji a chci jít spát, jenže mi to vůbec nejde. Nedokáži usnout, neustále myslím na zítřek. 

Náš klan Lan z Gusu tento rok opět pořádá učení všech mladých kultivujících z každého klanu. A právě zítra to začíná. Jsem z toho nesmírně nervózní. Už asi týden se nedokážu plně soustředit a čím víc se to blíží tím roztěkanější jsem. Ach, jak bych si teď přál umět skrývat emoce a být navenek stejně vyrovnaný jako náš Hanguang-jun. 

Ne, že bych byl nervózní z toho, že u nás v klanu bude opět tolik lidí a větší rušno než obvykle. Upřímně se tak trochu i těším, že to tu jiné klany trošku oživí. Tohle by se Hanguang-jun nikdy nesměl dozvědět, protože by mě nejspíš čekal trest, ale občas mi přijde celé Oblačné zákoutí příliš upjaté a nudné. Takže návštěva jiných kultivujících ještě k tomu v mém věku mě spíš potěší. Pravím důvodem je klan Jin. Tedy nejde ani o ten klan jako spíš o jednoho jejich žáka. Je to Jin Ling. To on je důvodem, proč jsem tak nervózní a nedokáži se na nic soustředit. Od našeho prvního setkání u nich v klanu v Lanlingu, když jsem tam byl také na učení, na něj nemůžu přestat myslet. Byl to jediný člověk, co mě opravdu dokázal vytočit. Ta jeho rozmazlenost a povrchnost byla nesnasitelná. Myslel jsem si, že si s ním nikdy nesednu, ale pak se objevily chvíle, kdy jsem z něj měl pocit, že to není jeho pravé já, že je to jen maska za kterou skrývá ustrašeného kluka, co touží po uznání a pochvale od jeho strýce. Když jsem to viděl poprvé, začal jsem mít pro něj pochopení a také jsem se o něj začal více zajímat. Zamotal mi tím svým chováním hlavu a já se teď snažím zjistit, která jeho stránka je ta pravá. Proto jsem z něj tak nervózní nevyznám se v něm a narozdíl od většiny lidí mě jako jediný natolik zaujal, abych toužil ho opravdu poznat. Jenže netuším jak to má on. Jestli vůbec touží poznat on mě.

Uběhly možná tak dvě hodiny a já konečně začínám usínat, ovšem v myšlenkách jsem stále s ním...

---

“Lan Sizhui, vstávej!” slyším nějaký hlas, jak na mě volá.

“Lan Sizhui, jestli okamžitě nevstaneš přijdeš pozdě na první vyučovací den a jsem si jistý, že Hanguang-jun, to nenechá bez trestu!” ozve se opět ten samý hlas.

V tu chvíli už prudce otevřu oči. Nade mnou sedí Jingyi.

“No konečně, Sizhui! Opravdu ještě chvíli a už bys měl jistý trest. No vlastně pokud si teď nepohneš, tak ho stále můžeš dostat, takže být tebou, už neležím a rychle se oblékám.” řekne Jingyi a aniž by počkal na mou odpověď, odchází. 

Jen co on vyjde ze dveří, já vyskočím z mé postele a okamžitě se začnu oblékat.

Dneska už začíná učení a já to málem zaspal! To musí být tím, jak jsem večer nemohl usnout...! Jin Lingu, to je tvoje vina!