Zamilovaní 4. Kapitola

Slova: Láska, měsíc, noc, romance

Už u dveří jsem slyšel, jak se venku někdo hádá. Stoupnu si před vchod do Orchidejového pokoje a pozoruji ony hádající se osoby. Hned mi bylo jasné, kdo to je. Jin Ling s Lan Jingyim. Vůbec mě nepřekvapuje, že se ti dva opět hádají, ale trochu mě zaskočilo, že ani Jingyi nemyslí na to, jaký trest by je za tuhle hádku mohl postihnout. Ještě k tomu když je to přímo před Orchidejovým pokojem, v kterém se ještě stále nachází Hanguang-jun.  

“Co se do toho pleteš!? Je jeho věc, proč se v hodinách nesoustředí! Určitě k tomu má vážný důvod!” křičí na Jin Linga Jingyi.

“Byl to jenom vtip! To nepoznáš humor? Vy z klanu Lan jste opravdu hrozní mrzouti.” odpoví mu povýšeně Jin Ling.

Z čeho si zase Jin Ling dělal srandu? Je možné, že řekl opět nějakou narážku na moji nesoustředěnost? Jin Lingu, někdy by sis měl uvědomit, že před některými lidmi je lepší radši mlčet a nechat si své poznámky pro sebe...

“Nejsme mrzouti, jen protože si neděláme srandu ze starostí druhých! Ještě když ani nevíš, o co jde!” křikne na něj nazpátek Jingyi.

“A co když vím, o co jde a právě proto vím, že si z toho můžu udělat srandu?” zeptá se Jin Ling a Jingyi mlčí.

“Lžeš. Sizhui by nikdy neřekl své tajemství zrovna tobě a už vůbec né dřív než mně.” odpoví nevěřícně se zaťatými zuby a ruka mu automaticky vystřelí k meči za jeho opaskem.

A sakra. Právě se opravdu naštval. Tady z Oblačného zákoutí je to můj jediný přítel, nejspíš se ho ta slova dotkla, že bych věřil víc jeho úhlavnímu nepříteli než jemu. 

“Já nejsem lhář, Lan Jingyi!” řekne Jin Ling dotčeně.

V tu chvíli už to Jingyi nevydrží a vytasí na Jin Linga meč. Ten vyděšeně vykulí oči a rychle vytáhne ten svůj. Jingyi nečeká a vyrazí proti Jin Lingovi, ten naštěstí ale útok odrazí svým mečem. Jingyi se opět rozmáchne a chce seknout Jin Linga. Jenže já mu v tom zabráním. Nečekaně se rozeběhnu přímo mezi ně. Nemůžu riskovat, že by se má láska Jin Ling zranil a nebo, že by se zranil Jingyi. Oba dva jsou pro mě cenní, nechci, aby se jim něco stalo.

“Sizhui!” křikne na mě Jin Ling vystrašeně, když se objevím přímo před ním.

Naštěstí si mě všimne včas i Jingyi a zastaví svou ránu těsně přede mnou.

“C-co to děláš!?” vypadne z Jingyiho.

“ Zbláznil ses!? Vždyť tě mohl zranit, nebo hůř zabít!” křikne skoro až hystericky Jin Ling.

Já zatím mlčím, mám srdce až v krku a zhluboka dýchám. Snažím se uklidnit, abych na ty dva nezačal řvát, nebo je na místě oba nezabil sám. 

“Co já dělám? To bych se měl ptát já vás. Co tady děláte? Hned v pokoji před vámi je samotný Hanguang-jun a vy se tady chcete prát. To snad nepřemýšlíte?” odpovím jim klidně, ale ledově chladně.

Jsem na ně tak naštvaný! Jsou to takoví idioti! Musím se hodně krotit, abych kvůli nim neporušil žádné naše pravidla. Teď se mi hodí ta ledová maska, kterou mě Hanguang-jun naučil.

Oba dva mlčí a jen se na mě vyděšeně dívají. Jasně, že jim to nedošlo, že mistr je stále uvnitř.

“Lan Sizhui, teď už to převezmu já.” řekne přísně Hanguang-jun vycházející z Orchidejového pokoje.

Já na něj jen souhlasně kývnu a trochu se od nich vzdálím.

“Jin Lingu, Lan Jingyi. Oba dva dostáváte trest. Dvacet čtyři hodin v kuse musíte klečet na kamínkách. Ovšem každý z vás bude na jiném místě. Nebudeme riskovat, že vás opět napadne se mezi sebou bít.” řekne jim jejich tresty.“Teď pojďte za mnou, odvedu vás na vaše místa.” dodá a rozejde se pryč.

Ti dva chvíli zmateně stojí na místě, ale nakonec se vzpamatují a vydají se za ním. Že jim to stálo za to. Ono se to nezdá, ale klečet na těch kamínkách tak dlouho, hodně bolí. Vím to z vlastní zkušenosti, už v půlce jejich trestu si budou přát, aby to skončilo a příště už si určitě dají pozor.

Zamilovaní 3. Kapitola

 

Slova: Smysl, život, srdce, boj

Došel jsem k Orchidejovému pokoji a tam na mě už čekal Jingyi.

“Shizui, dneska jdeš naštěstí včas. Už jsem se bál, že bych tě na poslední chvíli musel opět jít budit.” rýpne si do mě lehce, ale ne útočně.

“Ano, dneska jsem to zvládl sám.” odpovím mu s úsměvem.

O návštěvě Jin Linga radši pomlčím. Jsem si jistý, že by se to Jin Lingovi nelíbilo. Nerad ukazuje svou citlivou stránku a ještě k tomu Jingyi je skoro jeho úhlavní nepřítel. Nemají se rádi. Neustále se navzájem uráží. Nemá smysl vysvětlovat Jingyimu, že je Jin Ling hodný a že jsme teď přátelé, nepochopil by to.

Vejdeme do Orchidejového pokoje a v tichosti se vydáme na svá místa. Jingyi si nevšímá okolí a naučeně si stoupne ke svému stolu, ovšem já jdu schválně pomalou chůzí, abych se mohl co nejdéle kochat výhledem na Jin Linga stojícího u toho svého. Netrvá to dlouho a on svůj pohled také otočí ke mně. Jemně se na mně usměje. Já mu úsměv opětuji. Bohužel náš oční kontakt musím přerušit, když projdu kolem něj, abych se dostal na své místo.

Asi po dvaceti minutách přišel do pokej i Hanguang-jun a začal naše dnešní vyučování. Bohužel jsem opět nedokázal dávat pozor. V hlavě jsem byl stále u Ledového jezera s Jin Lingem a tak když mě Hanguang-jun vyvolal, absolutně jsem netušil, co děláme, nebo má co se mě ptá. 

“Sizhui, začni dávat pozor. Myslel jsem, že alespoň na tebe se mohu spolehnout, že budeš dávat pozor a budeš spolupracovat, ale očividně jsem se spletl.” řekne mi s ledovou maskou.

“ Omlouvám se, Hanguang-jun...” odpovím mu poníženě a sklopím svou hlavu k zemi.

Nechtěl jsem ho sklamat. On je pro mě nejdůležitější člověk v celém Oblačném zákoutí. Nechci, aby se na mě díval ve špatném světle... Od teď už musím dávat pozor! Jin Ling při vyučování prostě musí jít stranou.

Zamilovaní 2. Kapitola

Slova: Roztomilý, sladký, pusa, přátelství

Stále sedíme vedle sebe a pozorujeme Ledové Jezero. Vždy mě fascinovala ta atmosféra zde. Pozorovat tu čistou vodu a kouzelnou mlhu vznášející se nad hladinou, mě vždy dokázalo uklidnit... Podívám se vedle sebe na Jin Linga a musím se usmát. Pozoruje jezero se stejným zaujetím jako já. Vnímá ten klid, co z něj vyzařuje a užívá si ho plnými doušky. Je příjemné vidět někoho, kdo v tom vidí to samé kouzlo jako já.

“Nad čím přemýšlíš, když pozoruješ tu hladinu?” zeptám se Jin Linga a stále můj pohled spočívá na něm.

“Právě teď? Nad tím jestli by mezi námi mohlo někdy vzniknout přátelství, Lan Sizhui.” odpoví mi s pohledem stále upřeným na hladině jezera a jeho tváře lehce zrudnou.

Právě teď je tak šíleně roztomilý. Mám chuť ho okamžitě obejmout, ale to by nejspíš bylo příliš rychlé.

“Já myslím, že by to šlo, Jin Lingu. Čím víc tě poznávám, tím radši tě mám.” povím upřímně a široce se na něj usměji.

“Takže ode dneška jsme přátelé? Je to tak?” zeptá se pro jistotu a v očích mu září jiskry naděje.

“Ano, přesně tak to je.” ujistím ho.

“V tom případě jsi můj úplně první přítel...” odpoví stydlivě a také trochu ohromě, ale především radostně.

“Úplně první?” zeptám se trochu zaskočeně.

Vážně mě to zarazilo, i když jsem to mohl čekat s jeho komplikovanou povahou.

“Přesně tak, Sizhui. Úplně první. Tedy, abych to líp upřesnil, úplně první opravdový přítel. Jakožto synovec vůdce klanu Jiang a synovec vůdce klanu Jin jsem měl kolem sebe od malička spoustu lidí, ale později jsem vždy zjistil, že mě jen využívali pro mé bohatství a pro výhody, co jim přátelství se mnou mohlo přinést. S nikým jsem si nikdy nemohl takhle popovídat jako s tebou.” vysvětlí mi to. 

Na konci jeho monologu se mi upřeně podívá do očí, jakoby mě chtěl ujistit, že to myslí vážně a upřímně od srdce se usměje. Z toho pohledu mi poskočí srdce. Vidět ho tak uvolněného a upřímného mě prostě nikdy nepřestane uchvacovat.

“Abych byl upřímný, taky jsi první člověk s kým mám pocit, že můžu upřímně mluvit. Absolutně netuším čím to je, vždy jsi mě akorát vytáčel, ale když tady spolu sedíme a čím víc času spolu trávíme, přijde mi jako bys byl jediný člověk, kterému můžu říct vše.” přiznám i já. “ Začíná být pozdě. Znáš naše pravidla, jakmile začne večerka, všichni bychom měli být ve svých pokojích a nejlépe už spát, takže bychom se měli vrátit zpět do našich pokojů.” řeknu po chvíli ticha.

Zvednu se ze země a on to po mě zopakuje. Poté se rychle rozloučíme, popřejeme si dobrou noc a vydáme se do svých pokojů.

Jen co přijdu do mého pokoje, lehnu si do postele a opět s myšlenkou na Jin Linga usínám.

Zamilovaní 1. Kapitola

 

Slova: Vůně, stydlivý, přitažlivost, touha, radost

Skoro až běžím, při snaze dostat se do Orchidejového pokoje včas na obřad zahájení našeho společného učení. Ovšem doopravdy běžet si nedovolím. Už jen za mou rychlou a rozrušenou chůzi mě může postihnout trest, na tož kdybych běžel. Opravdu jsou zde až příliš přísná pravidla.

Naštěstí jsem dorazil na své místo v levé krajní řadě hned u prvního stolu včas. Náš nynější učitel Hanguang-jun ještě nedorazil, ale kromě něj zde už všichni byli. Cítil jsem se nehorázně trapně. Jsem jedním z nejlepších studentů tady v Oblačném zákoutí a co víc učil mě osobně Hanguang-jun a dojdu na zahajovací obřad téměř pozdě a udýchaný jako bych běžel i přes to, že to se zde nesmí. Nesmírně jsem se ztrapnil a v očích všech jsem musel hodně klesnout. Rozhlédl jsem se po pokoji a hledal jsem očima Jin Linga. Chtěl jsem zjistit, jak se na mě teď dívá on. Klesl jsem i v jeho očích? Netrvalo to dlouho a konečně jsem ho našel. Stál u svého místa v prostřední řadě u třetího stolu a zvláštně mě pozoroval. Byl to takový nechápavý až zmatený pohled. Moc dobře ví, že já mám ve všem pořádek, nejspíš mu neleze do hlavy, proč jsem na tak významný den došel téměř pozdě. Dívali jsme se jeden druhému do očí a už to vypadalo, že za mnou přijde a narovinu se mě zeptá, kde jsem byl. Jenže to nestihl, protože do pokoje přišel Hanguang-jun.

Tak jo, teď už se nesmím nechat rozptylovat a do konce našeho dnešního učení musím dávat pozor. Nemůžu si to u Hanguang-juna pokazit.

Zamilovaní Úvod

 

Právě ležím u sebe v pokoji a chci jít spát, jenže mi to vůbec nejde. Nedokáži usnout, neustále myslím na zítřek. 

Náš klan Lan z Gusu tento rok opět pořádá učení všech mladých kultivujících z každého klanu. A právě zítra to začíná. Jsem z toho nesmírně nervózní. Už asi týden se nedokážu plně soustředit a čím víc se to blíží tím roztěkanější jsem. Ach, jak bych si teď přál umět skrývat emoce a být navenek stejně vyrovnaný jako náš Hanguang-jun. 

Ne, že bych byl nervózní z toho, že u nás v klanu bude opět tolik lidí a větší rušno než obvykle. Upřímně se tak trochu i těším, že to tu jiné klany trošku oživí. Tohle by se Hanguang-jun nikdy nesměl dozvědět, protože by mě nejspíš čekal trest, ale občas mi přijde celé Oblačné zákoutí příliš upjaté a nudné. Takže návštěva jiných kultivujících ještě k tomu v mém věku mě spíš potěší. Pravím důvodem je klan Jin. Tedy nejde ani o ten klan jako spíš o jednoho jejich žáka. Je to Jin Ling. To on je důvodem, proč jsem tak nervózní a nedokáži se na nic soustředit. Od našeho prvního setkání u nich v klanu v Lanlingu, když jsem tam byl také na učení, na něj nemůžu přestat myslet. Byl to jediný člověk, co mě opravdu dokázal vytočit. Ta jeho rozmazlenost a povrchnost byla nesnasitelná. Myslel jsem si, že si s ním nikdy nesednu, ale pak se objevily chvíle, kdy jsem z něj měl pocit, že to není jeho pravé já, že je to jen maska za kterou skrývá ustrašeného kluka, co touží po uznání a pochvale od jeho strýce. Když jsem to viděl poprvé, začal jsem mít pro něj pochopení a také jsem se o něj začal více zajímat. Zamotal mi tím svým chováním hlavu a já se teď snažím zjistit, která jeho stránka je ta pravá. Proto jsem z něj tak nervózní nevyznám se v něm a narozdíl od většiny lidí mě jako jediný natolik zaujal, abych toužil ho opravdu poznat. Jenže netuším jak to má on. Jestli vůbec touží poznat on mě.

Uběhly možná tak dvě hodiny a já konečně začínám usínat, ovšem v myšlenkách jsem stále s ním...

---

“Lan Sizhui, vstávej!” slyším nějaký hlas, jak na mě volá.

“Lan Sizhui, jestli okamžitě nevstaneš přijdeš pozdě na první vyučovací den a jsem si jistý, že Hanguang-jun, to nenechá bez trestu!” ozve se opět ten samý hlas.

V tu chvíli už prudce otevřu oči. Nade mnou sedí Jingyi.

“No konečně, Sizhui! Opravdu ještě chvíli a už bys měl jistý trest. No vlastně pokud si teď nepohneš, tak ho stále můžeš dostat, takže být tebou, už neležím a rychle se oblékám.” řekne Jingyi a aniž by počkal na mou odpověď, odchází. 

Jen co on vyjde ze dveří, já vyskočím z mé postele a okamžitě se začnu oblékat.

Dneska už začíná učení a já to málem zaspal! To musí být tím, jak jsem večer nemohl usnout...! Jin Lingu, to je tvoje vina!